Citlivé dítě: průvodce pro rodiče, kteří mají pocit, že jejich dítě všechno prožívá víc
Autor: Mgr. Kateřina Zemánková | Povyrůst
Může to začít třeba obchodě. Dítě, které je do té doby úplně klidné, najednou stojí uprostřed uličky a není schopné se rozhodnout, jaký jogurt chce. A pak se rozpláče. Ne kvůli jogurtu, ale proto, že je přehlcené. Zvuky, světly, lidmi, rozhodnutími, zkrátka celým uplynulým dnem.
Obsah článku:
Jindy to začne doma. Starší sourozenec něco řekne a vy vidíte, jak mladší dítě zmrzne a oči se mu začnou zalévat slzami. Cítíte, že ho ta věta opravdu zasáhla, i když vám přišla nejspíš naprosto nevinná.
Nebo se to stane ve školce. Učitelka tvrdí, že tam dítě prospívá dobře, ale vy zažíváte každý den po příchodu domů je záchvat.
Pokud tyhle situace poznáváte, dost možná máte citlivé dítě. A pokud to tak je, pravděpodobně jste si někdy položili otázku: „Je tohle normální? Dělám něco špatně? Nebo je něco špatně s mým dítětem?“
Odpověď na obě otázky je: ne. Citlivost není porucha, ani to není špatná výchova. Je to způsob, jakým dítě vnímá a zpracovává svět. Mnohem intenzivněji, hlouběji a citllivěji, než ostatní.
Tento článek je průvodcem pro rodiče, kteří chtějí citlivosti svého dítěte rozumět a vědět, jak mu pomoci, aniž by chtěli dítě změnit.
Co vlastně citlivost je a co není
Slovo „přecitlivělé“ se v češtině používá trochu nešťastně. Obsahuje v sobě hodnocení, jako by citlivost byla přehnaná, zbytečná nebo nevhodná.
Citlivost přitom není přehnané vnímání. Je to jen jiné vnímání. Zpravidla hlubší a intenzivnější.
Víte, že…
Výzkumnice Elaine Aron v devadesátých letech popsala fenomén, který nazvala vysoká senzitivita (anglicky Highly Sensitive Person, HSP). Odhaduje se, že přibližně 15–20 % lidí, dospělých i dětí, se rodí s nervovým systémem, který zpracovává podněty hlouběji a důkladněji než ostatní. Není to porucha ani patologie. Je to vrozená vlastnost, jako třeba výška nebo barva očí.
Citlivé děti:
- si často všímají věcí, které ostatní přehlíží — nálady dospělých, atmosféry v místnosti, malých detailů
- mohou mít silné estetické vnímání — milují hudbu, přírodu, příběhy
- bývají empatické a hluboce vnímají bolest ostatních
- potřebují více času na zpracování nových situací a přechodů
- reagují intenzivněji na smyslové podněty, jako jsou hluk, světlo, textury nebo chutě
- mohou být více zasaženy kritikou, odmítnutím nebo konfliktem
Jako dospělí jsou citliví lidé často hluboce tvořiví, empatičtí, vnímaví. Citlivost tak může být dar. Jen v dětství vyžaduje občas více rodičovského porozumění.
Citlivost není totéž co zahlcení. Citlivost je vlastnost, zatímco zahlcení je stav, který nastane, když nápor na nervový systém dítěte či dospělého je větší, než jeho systém dokáže zpracovat.
Zahlcení aneb když je toho příliš
Nervový systém každého dítěte má omezenou kapacitu, jakousi nádrž, do které se přilévá. Přilévá do ní každý hlasitý zvuk, každá změna, každé rozhodnutí, každá frustrace, každá sociální situace, každý přechod z jedné aktivity do druhé.
Když nádrž přeteče, dítě je zahlcené. A tehdy přichází to, co rodiče mohou vnímat jako podrážděnost, záchvat, pláč bez zjevné příčiny, odmítání nebo stažení se.
U citlivých dětí se nádrž naplní rychleji. Ne proto, že jsou slabé, ale proto, že zpracovávají každý podnět hlouběji. Stejný den, který jiné dítě zvládne bez potíží, může citlivé dítě úplně vyčerpat.
Typické spouštěče zahlcení:
Hlučná nebo frekventovaná místa, například nákupní centrum, narozeninová oslava nebo dopravní prostředek plný lidí. Pro citlivé děti může být pobyt v takových prostorách velmi náročný.
Přechody a změny, jako je konec hry nebo kroužku, odchod z hřiště, nástup do školky po víkendu a obecně změna rutiny. Každý přechod vyžaduje po nervovém systému, aby se přeorientoval a to ho stojí energii.
Sociální situace, jako být dlouho mezi mnoha lidmi, muset se přizpůsobovat, číst sociální situace. Pro citlivé dítě, které vnímá každý výraz tváře a každou změnu atmosféry je to dost intenzivní práce.
Únava a hlad, které mohou zesilovat vše ostatní. Unavené, hladové citlivé dítě mívá práh zahlcení velmi nízko.
Nahromaděné emoce z celého dne. Citlivé děti bývají v sociálních situacích (školka, škola) často hodně „ve střehu“. Drží se, sledují prostředí a snaží se vše zvládnout. A pak teprve po příchodu domů, do bezpečí, pouštějí vše, co celý den držely. Proto se záchvaty tak často odehrávají právě doma a ne tam, kde byste je čekali.
O konkrétních technikách, jak zahlcenému dítěti v danou chvíli pomoct, píšu v tomto článku.
Proč citlivé dítě pláče „kvůli maličkostem“
„Rozbrečela se, protože jsem jí dala špatný hrneček.“ „Dvacet minut plakal, protože ho bracha předběhl.“„Zhroutila se, protože se jí nedařilo složit puzzle.“
Rodiče citlivých dětí podobné situace mohou znát velmi dobře. A přitom je může napadat, zda dítě přehání? Manipuluje? Nebo jsou jeho emoce opravdu tak silné?
Pravdou je, že emoce citlivých dětí mohou být opravdu velmi silné.
Hrneček, prohra, puzzle, to nejsou příčiny pláče. Jsou to spouštěče. Za nimi je nahromaděná únava, přetížení, frustrace, potřeba bezpečí.
Víc o tom, proč děti pláčou kvůli zdánlivým maličkostem a co za tím opravdu je, najdete zde.
Citlivost a únava mívají spojitost
Rodiče citlivých dětí to znají velmi dobře: ráno je dítě veselé a klidné, zatímco odpoledne nebo večer je mnohem víc podrážděné a plačtivé.
Únava a emoce jsou hluboce propojené a u citlivých dětí je tato spojitost ještě silnější.
Proč? Protože regulace emocí vyžaduje energii. Prefrontální kůra, část mozku, která pomáhá „brzdit“ silné emoce, funguje hůř, když je dítě unavené. A unavené dítě má tak doslova menší kapacitu zvládat své emoce.
Citlivé dítě navíc zpracovává celý den intenzivněji. Každý podnět, každá sociální situace, každý přechod ho stojí energii navíc a i proto může být večer tak unavené.
Co to znamená v praxi:
- Pozdní usínání situaci zhoršuje. Spánek je (nejen) pro citlivé děti velmi důležitý.
- Odpoledne bývá klíčové. Při příchodu ze školky domů může pomoci ticho, méně podnětů a prostor na zklidnění.
- Rutina pomáhá. Předvídatelný den snižuje množství energie, které musí nervový systém věnovat orientaci v různých situacích.
Adaptace ve školce: proč to citlivým dětem trvá déle
Nástup do školky může být pro citlivé děti náročnější, než pro jejich vrstevníky. A to i přesto, že jsou chytré, sociálně zralé a po čase ve školce spokojené.
Proč? Protože školka je z pohledu nervového systému extrémně náročné prostředí. Hodně dětí, hodně zvuků, hodně přechodů. Nová pravidla, noví dospělí a absence rodičů, tedy těch, jejichž přítomnost nervový systém dítěte nejvíc reguluje.
Citlivé děti mohou potřebovat na adaptaci více času. Není to selhání ani dítěte, ani rodiče, ani školky. Je to způsob, jak funguje jejich nervový systém.
Povyrůst
Zde je několik věcí, které adaptaci v mateřské škole usnadňují:
1. Postupné prodlužování pobytu, pokud je to možné. Nejdřív hodina, pak dvě a až když je dítě připravené, zkuste celé dopoledne. Dáte tím dítěti jistotu, že je ve školce v bezpečí.
2. Jasný rituál loučení: pomáhá, když je loučení krátké, laskavé a konzistentní. Citlivé děti potřebují vědět, co přijde. Zdlouhavé loučení, váhání nebo vracení se zpátky situaci zpravidla zhoršuje, protože nervový systém dítěte může číst nejistotu rodiče jako nebezpečí.
3. Kontakt s učitelkou ještě před nástupem. Pokud je to možné, krátké setkání před prvním dnem, aby dítě mohlo učitelku poznat, může hodně pomoci.
4. Předmět z domova. I maličkost jako malá hračka nebo fotka může citlivému dítěti fungovat jako „kotva“ bezpečí v neznámém prostředí.
5. Prostor na zklidnění po školce. Dítě potřebuje po příchodu domů čas na zklidnění. Další aktivita, kroužek nebo socializace na něj může být moc. Ticho, svačina a bezpečný, klidný prostor mu může naopak pomoci.
Co citlivé dítě potřebuje od rodiče
Nejdůležitější věc, kterou citlivé dítě potřebuje, není žádná speciální technika. Je to rodič, který jeho citlivost nepovažuje za problém.
Tip od Povyrůst
Dítě, které slyší „nebuď tak přecitlivělý“ nebo „nebreč kvůli blbosti“ se nestane odolnějším. Naučí se, že jeho prožívání je špatné a že musí své emoce skrývat.
Naproti tomu dítě, které slyší „vidím, že to bylo pro tebe těžký“ nebo „věřím, že tě to mrzí“ se učí, že jeho citlivost je přijatá. A z tohoto přijetí postupně roste jeho schopnost se svými emocemi pracovat i vlastní sebehodnota.
Konkrétně to znamená:
Pojmenovávat, co vidíte. „Vidím, že jsi unavená. Dneska toho bylo fakt hodně.“ Pojmenování samo o sobě přináší úlevu. Citlivé děti často žijí v intenzivním prožívání, které zatím nedokáží pojmenovat.
Nesnažit se emoce rychle zastavit. Citlivé dítě potřebuje emocí projít, ne ji zastavit na příkaz. Rychlé uklidňování nebo zlehčování emoci nezmenší, jen ji odsune pryč.
Dávat prostor na zklidnění. Citlivé děti potřebují po náročných situacích více času a ticha.
Předvídatelnost a příprava. Před náročnými situacemi, jako je návštěva, oslava nebo nová situace, pomáhá citlivému dítěti vědět, co ho čeká. „Zítra půjdeme na oslavu k Adéle. Bude tam hodně lidí a hudba. Když budeš potřebovat pauzu, řekni mi a najdeme tam nějaký klidný koutek.“
Pracovat s emocemi v klidných chvílích. Citlivé děti velmi dobře reagují na příběhy, emoční karty nebo rozhovory o emocích. Právě klidné momenty jsou dobrým časem, kdy se dá o emocích dobře mluvit. I proto vznikl příběh o lvíčkovi a kurz Aby Vám mohlo říct, co cítí.
Citlivost x přetížení x nevychovanost a jak to rozlišit
Rodiče citlivých dětí se často setkávají s tím, že jejich okolí, prarodiče nebo i přátelé někdy naznačují, že dítě je rozmazlené nebo špatně vychované.
Je proto důležité umět tyto věci rozlišit pro sebe i pro dítě:
Citlivost je vrozená vlastnost nervového systému. Projevuje se konzistentně, v různých situacích, od raného věku. Citlivé dítě reaguje intenzivně i na příjemné podněty (silná radost, nadšení), ne jen na ty nepříjemné.
Přetížení je přechodný stav, který nastane, když je nervový systém zahlcen víc, než dokáže zpracovat. Přetížit se může jakékoli dítě. U citlivého dítěte může přetížení přijít rychleji.
Nevychovanost by se projevovala konzistentní absencí hranic a konzistentním chováním, kde dítě dostává, co chce, jako reakci na záchvat. To je je však něco úplně jiného, než citlivost.
Citlivé dítě může záchvatem reagovat na skutečné přetížení, i přesto, že má jasné hranice a důslednou výchovu. Je možné mít dobře nastavené hranice a zároveň přijímat citlivost dítěte (i když to může být po rodiče velmi těžké).
Nejčastější otázky rodičů citlivých dětí
Je moje dítě příliš citlivé? Měla bych být na něj tvrdší?
Tlak na citlivé dítě, aby bylo méně citlivé, nevede k menší citlivosti, ale k potlačování emocí, k studu za vlastní prožívání a k narušení důvěry v rodiče. Cílem není, aby dítě cítili méně, ale aby lépe zvládalo to, co cítí.
Bude mít moje citlivé dítě těžší život?
Záleží na tom, zda mu dáte ty správné nástroje. Citliví dospělí, kteří rozumí své citlivosti a umí s ní pracovat, bývají velmi schopní, empatičtí, vnímaví a hluboce tvořiví. Ti, kteří ji nepřijali a celý život s ní bojovali, to mohou mít těžší. Vaše přijetí dítěte v jeho dětství může mít výrazný vliv na to, jak bude dítě vnímat svou citlivost po celý svůj život.
Jak poznám, jestli jde o citlivost, nebo o něco jiného (ADHD, úzkost)?
Hranice jsou někdy tenké a někdy není jednoduché rozeznat, co se s dítětem děje. Pokud máte dlouhodobě pocit, že se s dítětem děje víc, než že by bylo jen citlivé, například když má výrazné potíže v sociálních situacích, ve školce nebo ve škole, nebo když jeho chování výrazně narušuje jeho fungování nebo fungování celé rodiny, má smysl situaci konzultovat s dětským psychologem. Konzultace s odborníkem není selhání, ale investice do toho, aby bylo líp.
Musím citlivé dítě ochraňovat před náročnými situacemi?
Nemusíte ho přehnaně ochraňovat. Ochrana před vším citlivosti nepomůže. Naopak, dítě se potřebuje postupně setkávat i s náročnými situacemi a budovat si zkušenost, že je zvládne. Klíčové je být přitom dítěti oporou. Neodstraňovat náročné situace, ale procházet jimi společně s dítětem.
Kdy vyhledat pomoc
Naprostá většina citlivých dětí nepotřebuje terapii, ale porozumění. Přesto jsou situace, kdy konzultace s odborníkem pomůže. Může to být například v situacích, když:
- Úzkost dítěte je tak silná, že mu brání v běžném fungování (odmítání školky, odmítání nových situací, silné somatické projevy jako bolesti břicha nebo hlavy)
- Záchvaty jsou velmi časté, velmi intenzivní a dlouhodobě narušují jeho fungování nebo fungování celé rodiny
- Dítě se sociálně stahuje, přestává chtít být s vrstevníky, kamarády
- Vy jako rodič máte pocit, že na to nestačíte a potřebujete podporu. I to je naprosto platný důvod. Platí, že je lepší vyhledat pomoc dříve, než později.
Na závěr: Citlivost je dar, i když to tak ne vždy vypadá
Citlivost může být vyčerpávající. Možná se ptáte, proč jiné děti zvládají věci, které vaše nezvládá. Možná se bojíte, zda všechno zvládne.
Pro dítě, které vnímá každý detail a náladu v místnosti, které se hluboce trápí i raduje, které potřebuje čas a bezpečí ještě víc, než ostatní děti, může být jeho citlivost i silnou stránkou.
A vy mu můžete pomoci tím, že budete přítomní, přijmete ho a budete mu pomáhá s jeho emocemi pracovat.
A pokud nevíte jak, můžete začít právě tady.
Další články, které vás mohou zajímat:
